Štědrý den jsem strávil dopoledne v práci, kde jsme si dali pizzu, nějaký ty pivka, pokecali a bos nám každému dal 5-ti kilovou uzenou šunku. Doma jsme prakticky celé odpoledne a i večer strávil stavěním našeho společného dárku od nás pro nás - postele do auta. K mému obrovskému překvapení se stavba stoprocentně vydařila - nic nepřebývalo ani nechybělo, všechno sedlo hned napoprvé a dokonce jsme nezpůsobili ani žádné další škody.

Druhý den ráno jsme vyrazili na sever - plán byl projet po západním pobřeží a devadesáti mílovou pláž na Cape Reinga a odtud pak pro změnu po východním pobřeží nazpět. Časový plán nebyl žádný - zastavíme tam, kde se nám to bude líbit a kde se nám bude chtít. Nemá smysl popisovat celou cestu, byla to prostě paráda a náš tank, který jsme si přesně pro tenhle účel koupili, nás dostal všude kam jsme si zamanuli.

Takže - mějte pěkný a úspěšný nový rok a ať se vám splní aspoň jedno velké přání.

Takže jsme tak nějak postupně začali přemýšlet o koupi nějakého toho 4×4 offroada. Našimi požadavky byly rozumná cena, větší prostor vzadu, rozumná spotřeba a spolehlivost. Díky požadavku na spotřebu jsme hned vyloučili benziňáky a díky rozmazlenosti také manuály. Po krátkém průzkumu se náš výběr zůžil na pár značek - Toyota Estima jako zástupce třídy minivanu (na Zelandu jezdí také exempláře v naftě s automatem s náhonem na všechny 4 kola), Nissan Mistral, Toyota Hilux Surf, Nissan Terrano a Isuzu Bighorn. Estima byla vyřazena prakticky okamžitě - i s pohonem na všechny 4 to je pořád přeci jen silniční auto a ne tak robustní v terénu, i ta spotřeba se při naloženém vozidla šplhá dost vzhůru (12 litrů minimálně). Dalším vyřazeným se stal Surf - málo místa vzadu (relativně krátký, spát se v tom dá jen se skřípnutými zuby). Nissan Mistral byl delší dobu naším kandidátem číslo jedna, ale pak jsme měli čest si projet dva exempláře a i když je zadní část relativně dlouhá a vysoká, vepředu u řidiče a spolujezdce je toho místa set sakramentsky málo - navíc i sedačky jsou spíš po Japonce než evropské míry. Vcelku nás zaujal Isuzu Bighorn, což je prakticky takový malý náklaďák - prostorově vynikající, cenově také přijatelný ale při zkušební jízdě mě odradil hlučný hvizd turba a míra opotřebení konkrétního kusu.

Teď už je asi jasné, co jsme si nakonec pořídili. Už týden jsme hrdými majiteli Nissan Terrano a po víkendové zatěžkávací zkoušce (sobota Coromandel a pondělí Tawharanui) jsme zatím velice spokojeni. Vnitřek je dostatečně prostorný, sedačky pohodlné, jezdí se s tím jedna báseň, přepínaní na 4×4 pohon se děje tlačítkem na přístrojové desce a není potřeba zastavovat či vyřazovat. Spotřebu zjistíme příští víkend, zatím jsme psychicky připraveni na 11-12 litrů nafty i když původní majitelka deklarovala 13l ve městě a na dálnici 8-9l. Mimochodem, koupě auta je na Zélandu jednoduchá jako všechno ostatní. Přijedete za majitelem večer domů, sednete k internetu a během dvou minut přepíšete auto online, kreditkou zaplatíte cca 10 dolarů, dostanete klíče a můžete jet vaším novým autem domů.

Teď už jen musíme vyřešit dilema, zda si nechat 3 auta v rodině :-)

Menší chápejte velice subjektivně, většina se sice pohybuje v rozmezí 2-3 stupňů Richterovi stupnice ale výjimkou nejsou ani otřesy o síle 5 a více. Už už se zdálo, že se situace zklidňuje ale za poslední dny se přidalo několik velkých otřesů a odborníci si netroufají odhadovat, jak dlouho tato situace ještě potrvá. Díky Google, jeho mapám a Paulu Nichollsi z univerzity v Cantebury si pak celou historii těchto otřesů můžete prohlédnout na této pěkné webové aplikaci.

My se ještě snažíme užít poslední zbytky sněhu na Mt. Ruapehu, ale tento víkend byl asi náš poslední - hora se s námi rozloučila modrým nebem, bezvětřím, nekonečnou viditelností a hromadu mokrého sněhu. Jelikož lyžařů už taky značně prořídlo, využili jsme poslední návštěvy k výjezdu až pod samotný vrchol. Pod námi se krčila Hora Osudu a v dálce na západě tyčila Mt. Taranaki. To je další sopka a na její zdolání se chystáme v nejbližší budoucnosti v období než vyměníme naše sněhová prkýnka za ta surfařská a budeme se celé léto opět snažit neutopit nebo nerozmlátit o skály.

Pro názornost přikládám video ze soboty, nemá moc výpovědní hodnotu, prostě takový větříček jakých je v Čechách taky spousta - jenže takhle už fouká sedmý den v kuse a poryvy větru jsou opravdu hodně silné - jízda autem je zážitek a vyhýbání se poletujícím předmětům na silnici za prudkého deště ještě větší :-)

Po příjezdu do země kiwi byl jedním z prvních kroků vyřízení bankovního účtu. V Čechách se pořád opěvuje online bankovnictví o E-banky a Mbanky, na Novém Zélandu to oběma s přehledem natře Kiwibank. Uživatelsky naprosto vychytaný systém s líbivou grafikou, kde jsou všechny položky tam kde je člověk čeká a nic nepřekáží a nezdržuje - po více než ročním používání nepřestávám tento web obdivovat a opravdu mě bolí, když musím jednou za čas něco naklikat ve výše zmíněných českých ústavech. Jen pro pořádek podotknu, že za vedení účtu neplatím nic, kreditní karta je zdarma a spořící účtů můžete mít kolik chcete (samozřejmě za lepší služby se už připlácí, ale základ mým potřebám bohatě stačí) - jo a aktuální úrok na Bonus Saver je 3.5%.

Avšak zlatým hřebem a přehlídkou toho, jak se má s webem pracovat jsou prakticky všechny internetové prezentace státní správy - hlavní web New Zealand Government, The Encyclopedia of New Zealand, New Zealand History Online, Energy Saver, Treasury (ministerstvo financí) a pokračovat se dále. Když v květnu prošel návrh nového rozpočtu (kde se mimo jiné snižovaly daně z příjmu) tak vláda spustila tento web s informacemi a různými kalkulátory, jak budou jednotlivé skupiny obyvatel ovlivněny změnami. Při vzpomínce na dolování informací po webech a úřadech v ČR jsem se tehdy zmohl jen na nevěřícné kroucení hlavou a pocit úlevy, že tohle snad mám už definitivně za sebou.

Posledním počinem, který budu komentovat, je webová prezentace věnovaná jednomu z největších projektů v historii Aucklandu. Za rok se na Novém Zélandu koná mistrovství světa v rugby a čeká se relativně velký nápor fanoušků (100 tisíc lidí se bude potřebovat dostat na stadiony, z letiště a podobně). Vláda před nějakým časem zahájila upgrade silnic a mostů (popis toho jak se na Novém Zélandu opravují komunikace stojí za samostatný článek) a jelikož se vše děje za plného provozu, každá větší stavba má svůj vlastní web nebo aspoň subsekci.

A tak má i Newmarket Viadukt svou webovou stránku - na Facebooku. A na jeho zdi se můžete podívat, jak se to web-tú-ou má vlastně dělat. Celý stavební projekt je o tom, že starý most na dálnici v centru města přestává stačit a je potřeba zbudovat nový a větší. Takže se začal dělat nový most hned vedle toho starého (starý se posléze zrenovuje a potom budou sloužit oba - každý pro jeden směr). Stavba nového mostu byla dokončena (mimochodem o tři měsíce dříve oproti původnímu plánu) a bylo potřeba nový most napojit na dálnici, přesměrovat na něj provoz a přesunout práce na starý. Tohle už se nedá dělat za provozu a tak se v sobotu ráno měl most kompletně uzavřít a v pondělí ráno mělo být vše připraveno pro lidi jedoucí do práce.

Měsíc před víkendem V začala osvětová akce a Aucklanďanům bylo vysvětleno, že jezdit někam autem v inkriminovanou dobu není nejlepší nápad (most použije denně 80 tisíc aut) a že mají nechat své plechové miláčky doma. Hromadná doprava jezdila zadarmo a týden před otevřením mostu se po něm uspořádala procházka - přišlo prý 15 tisíc lidí a několik set cyklistů. Pak nastal den D - v sobotu ráno se most uzavřel a začalo se makat. Kdokoliv mohl z domu (či mobilu) sledovat Switch skoro v reálném čase - včetně fotek a videa, informací o provozu tak dále. Práce byla snad už tradičně hotova dříve a tak se most otevřel už v neděli v odpoledních hodinách - a vzápětí si zájemci mohli zkouknout i sestřih celé akce - nádhera a restekp!

Omlouvám se pokud z tohoto zápisku čiší naprosté nadšení ale bohužel si nemůžu pomoct - to co předvádí novozélandská vláda a státní orgány na webu si jej určitě zaslouží, co myslíte?

UPDATE: A takhle vypadá česká verze Switche :-(

• už pár hodin po zemětřesení byla updatnutá stránka města na wikipedii s informacemi o katastrofě a navíc vypadá to, že je celkem často průběžně aktualizovaná
• zároveň se velice rychle objevila další stránka s popisem škod a mapou otřesu využívající technologii Google map.
• a jedna nepříjemná věc - policie už hlásí pár případů rabování obchodů, což mě na NZ dost překvapilo

• poslední rok jsem pracoval pro největšího austroasijského prodejce knih jako web developer a jelikož můj zaměstnavatel provozuje i affiliate systém, rozhodl jsem se ho využít
• dle mých dosavadních zkušeností se knihy jeví jako naprosto ideální produkt pro start - mají jednoznačný identifikátor ve formě ISBN (nebo EAN) díky čemuž je crawlování (neboli získávání cen z webů prodejců) relativně easy a zároveň velké procento kiwíků aktivně čte a neváhá za knihy utratit poměrně velkou částku měsíčně

Projekt jsem postavil na Google App Engine s Javovskou implementací, protože jsem si chtěl zároveň vyzkoušet, jakým způsobem se Google popere s případným velkým množstvím návštěvníků a vzrůstajícím počtu různých requestů (ať už odchozích nebo příchozích). Rád bych si zjistil jak to je doopravdy se škálovatelností takového řešení a proto v současné době nepoužívám žádnou cache ani databázi a veškeré informace stahuji dynamicky z webu.

Pro vyhledávání a pro získávání informace o knihách používám Google Books API, ceny stahuji při každém zobrazení knihy online z webů pomocí AJAX requestů. Získávání cen od dodavatelů a prodejců získávám buď přes jejich API (případ Book Depository nebo třeba Amazonu), případně natvrdo crawlovním jejich webu s pomocí vyhledávání a tak podobně.

Základ systému jsem naprogramoval po večerech během cca 14 dnů, v současnosti mi přidání nového prodejce zabere cca 5 minut (záleží na složitosti získávání informace, v prípadě Amazon API jsem trápil asi hodinku kvůli nedostatku dokumentace). Stránky jsou v současnosti plně funkční a prohledávají 9 prodejců, trošku překvapivé pro mě jsou výsledky kdy se můj bývalý zaměstnavatel umísťuje spíše ve středu pole ačkoliv vždy deklaroval nejlepší ceny pro NZ.

Dalším krokem je propagace stránek - správně i tento článek poslouží svému účelu a tedy získání cenného odkazu. Ale více se chci zaměřit na social networks, převážně na Twitter a Facebook a propagovat stránky výhradně skrze tyto služby. Rád bych sledoval novozélandský Twitter svět a při jakékoliv zmínce o nakupování knih popřípadě jména některého z dodavatelů mít možnost na takový tweet zareagovat s linkem na tuto službu (zároveň nějak odlišit účty kterým už jsem tuto informaci poslal a nespamovat a podobně). Zkusil jsem použít TweetDeck ale neplní to co po něm chci a navíc se mi dost po aplikační stránce nelíbí. Ostatní tooly mě také nijak moc nezaujaly takže si opět musím pomoct sám.

Před cca 2 měsíci jsem si totiž pokusně naprogramoval na GAE jinou aplikaci tentokráte pro práci s Twitterem. Jedná se o jakési rozhraní které zpřístupní twitter účet více lidem a umožní jim postovat tweety pomocí jabberu. Aplikace je funkční a umožňuje mi pomocí Mirandy + Jabber pluginu pohodlně tweetovat na mé různé accounty (samozřejmostí je automatické zkracování url adres a podobně). Takže dalším krokem bude přidání funkcionality pro prohledávání Twitteru s možností definování pravidel a keywordů - hurá na to!

Jinak Pricetag si můžete v plné Beta kráse zkusit třeba na Sherlocku Holmesi :-)