ady

Tak a poslední major quest je úspěšně za námi, včera se nám totiž podařilo prodat auto. Jakmile jsme v neděli před půlnocí dali na autotrader novou verzi inzerátu s cenou 3000 liber, začali se od pondělního rána zhruba v dvouhodinových intervalech ozývat zájemci. Není se co divit, Citroen C3 v dobrém stavu a ve stříbrné metalíze, s automatickou klimatizací, počítačem a elektrickými srandičkami včetně automatického rozsvěcování světel při tmě a stěračemi při dešti z roku 2004 s najetými 40ti tisíci mil za bratru 90000,- není vůbec špatný kup. Většinou se lidi ptali kdy můžou dojet a kde bydlíme, v několika případech rovnou naznačili, že mi udělají nižší offer a jestli jsem ok. Dvakrát se ozvali i přeprodejci a nabízeli zařazení do jejich databáze za nějaký poplatek s tím, že prakticky ihned mají kupce - ty jsem ale s díky odmítnul a jen se pousmál nad jejich poznámkami o polácích vracejících se do Polska.

V úterý večer pak zvolal člověk s velice podivným akcentem, který jsem nedokázala zařadit - směs cockney english a na pozadí byl slyšet ještě francouzský nádech, úplně mě to začalo zajímat odkud asi je. Velice podrobně se zeptal na stav vozu a nechal si nadiktovat číslo zpoza předního skla, podle kterého se dá u DVLA zjistit, zda bylo auto bourané či nikoliv a rozloučil se s tím že se ještě ozve. Druhý den ráno opravdu zavolal a ptal se, jestli by mohl večer přijet, že prý je z Londýna a dá vědět přesný čas kdy by dorazil. Pak jsme měli ještě menší diskuzi o penězích, chtěl přijet s banker’s draftem ale já ho přece jen přesvědčil, že bez cashe to nepůjde. Kolem třetí volal znova a prý že bude po páté na nádraží ve Staines, tak jsem se domluvil, že mu tam s autem zajedu a domluvíme se.

Dvě míle z domu na nádraží nám trvaly asi 20 minut, po pracovní traffic na anglických cestách a jediném mostu v okolí je opravdu parádní. Na nádraží už čekal usměvavý pětatřicátník, po počátečním pětiminutovém nezávazném tlachání šel rovnou na věc a jal se kontrolovat auto. Po deseti sekundách mi bylo úplně jasné, že máme čest s někým kdo se vyzná a že se nakonec bude smlouvat. Prolezl snad úplně vše a nic před ním nezůstalo utajeno. Pohmatem si zjistil že zadní gumy budou chtít brzo vyměnit (což jsem věděl z MOTu ale odmítnul jsem do auta před prodejí investovat), poklepal si zarosené přední světlo a ohmatal poslední šrám na zadním blatníku v podobě promáčkliny od spolubydlícího, který mi do auto nacouval s pootevřenými zadními dveřmi). Celá kontrola probíhala na parkovišti před nádražím za plného provozu, nikomu jsme nevadili a po cca dvaceti minutách si pán řekl o projížďku. Zkusil se párkrát rozjet, zabočit, prudce zabrzdit a naopak prudce přidat, vyzkoušel si klimatizaci a rádio, stahování okýnek a podobně. Během pěti minut jsme byli zpět na nádraí a dokonce jsme stihli zaparkovat na původním místě.

A pak to přišlo - nejdřív mi pochválil auto a řekl, že jich za poslední dobu viděl pět a tohle vypadá zdaleka nejlíp. Pak řekl, že původně chtěl nabídnout 2400, ale když to vidí, tak mi dá 2500. Zmínil se o pneumatikách, zamlženém skle a v neposlední řadě i promáčklém blatníku a já jsme osobně tak nějak tušil, že se kolem této částky budeme pohybovat a byl jsem s ní už předem smířený, jelikož jsme museli prodat a měli jsme na celou transakci jen pár dnů. Ale několik volajících za posledních pár dní mi pozdvihlo sebedůvěrů a tak jsem neohroženě řekl, že cena je opravdu 3000 a že mám další zájemce, kteří se na auto chtějí podívat dnes a zítra. Pan odvětil, že je to sice pěkné, ale že taky nemusí přijít a že mi prý stejně 3000 nedají, Trval jsem dál na svém a nakonec jsme skončili na 2700 i když jsem ho ještě zkoušel vytáhnout na 2800. Nakonec jsem souhlasil s vědomím, že 100 vyinkasuju od spolubydlícího, který mi tak nehezky označkoval blatník, takže to pro mě znamená aktuálně velice přijatelných 2800 a všichni budeme spokojení.

Plácli jsme si, zavezli ho domů a vyplnili formulář o převodu auta, vyinkasovali balíček peněz (poprvé jsem viděl tolik padesátilibrovek pohromadě), on si ještě před odjezdem zavolal a vyřídil si pojistku a šlo se do hospody celou věc zapít a prokecat. Později napíšu, jak jsem toto auto kupoval já a taky vlastní proces převodu auta, oproti česku se to nedá srovnat - během pěti minut vám auto patří, nestojí vás to ani korunu a vše se vyřídí zasláním jednoho formuláře poštou - prostě nádhera.