ady

Tak konečně jsme po cca 2 měsících hledání a sledování Trademe vybrali a koupili nové auto na nadcházející léto. Po zkušenost z minulého roku, kdy jsme si projeli horní půlku severního ostrova a zjistili, že cesty jsou tu sice super, ale jakmile se chcete dostat se surfem na pláž nebo projet Coromandel, okamžitě se ocitáte na gravel roads, čili jakýchsi štěrkových polňačkách vinoucích se hory doly. Díky tomu se nám podařilo na naší Toyotě Opa postupně prasknout spodní rám předního nárazníku (díra na cestě u Collvilu), získat trofej ve formě hvězdičky na předním skle od nějakého kamínku z cesty a celou řadu drobných škrábanců a oděrek kolem dokola. A navíc jsme stejně na některá místa ani nedojeli, někam se prostě bez pohonu na všechny čtyři nedostanete ani za nic (příkladem budiž Ninety Mile Beach).

Takže jsme tak nějak postupně začali přemýšlet o koupi nějakého toho 4×4 offroada. Našimi požadavky byly rozumná cena, větší prostor vzadu, rozumná spotřeba a spolehlivost. Díky požadavku na spotřebu jsme hned vyloučili benziňáky a díky rozmazlenosti také manuály. Po krátkém průzkumu se náš výběr zůžil na pár značek - Toyota Estima jako zástupce třídy minivanu (na Zelandu jezdí také exempláře v naftě s automatem s náhonem na všechny 4 kola), Nissan Mistral, Toyota Hilux Surf, Nissan Terrano a Isuzu Bighorn. Estima byla vyřazena prakticky okamžitě - i s pohonem na všechny 4 to je pořád přeci jen silniční auto a ne tak robustní v terénu, i ta spotřeba se při naloženém vozidla šplhá dost vzhůru (12 litrů minimálně). Dalším vyřazeným se stal Surf - málo místa vzadu (relativně krátký, spát se v tom dá jen se skřípnutými zuby). Nissan Mistral byl delší dobu naším kandidátem číslo jedna, ale pak jsme měli čest si projet dva exempláře a i když je zadní část relativně dlouhá a vysoká, vepředu u řidiče a spolujezdce je toho místa set sakramentsky málo - navíc i sedačky jsou spíš po Japonce než evropské míry. Vcelku nás zaujal Isuzu Bighorn, což je prakticky takový malý náklaďák - prostorově vynikající, cenově také přijatelný ale při zkušební jízdě mě odradil hlučný hvizd turba a míra opotřebení konkrétního kusu.

Teď už je asi jasné, co jsme si nakonec pořídili. Už týden jsme hrdými majiteli Nissan Terrano a po víkendové zatěžkávací zkoušce (sobota Coromandel a pondělí Tawharanui) jsme zatím velice spokojeni. Vnitřek je dostatečně prostorný, sedačky pohodlné, jezdí se s tím jedna báseň, přepínaní na 4×4 pohon se děje tlačítkem na přístrojové desce a není potřeba zastavovat či vyřazovat. Spotřebu zjistíme příští víkend, zatím jsme psychicky připraveni na 11-12 litrů nafty i když původní majitelka deklarovala 13l ve městě a na dálnici 8-9l. Mimochodem, koupě auta je na Zélandu jednoduchá jako všechno ostatní. Přijedete za majitelem večer domů, sednete k internetu a během dvou minut přepíšete auto online, kreditkou zaplatíte cca 10 dolarů, dostanete klíče a můžete jet vaším novým autem domů.

Teď už jen musíme vyřešit dilema, zda si nechat 3 auta v rodině :-)