ady

Po příjemné teplé noci nás ráno jako již obvykle probudilo vycházející sluníčko. Všude byl úplný klid a tak jsme se ještě půl hodinky povalovali ve spacácích a dívali se na pozvolna se vynořující sluneční kotouč nad mořem. Při následné ranní hygieně jsme si konečně pořádně prohlédli kde jsme to vlastně nocovali - jednalo se o nepokosenou louku lemovanou kaktusovými listy a zchátralou ohradou, při balení stanu kolem proběhli nějací potulní psi, ale naštěstí se po nás jen zvědavě koukli a pelášili k městu. Sešli jsme po louce na cestu a vydali se dál po silnici směrem, kde jsme tušili Posadu.

Cestou nás minulo pár aut a tak jsme se rozhodli zkusit štěstí a někoho stopnout. Na druhé mávnutí nám zastavily dvě mladé paní ve Fiatu Panda a se smíchem nás zvali dovnitř. Tak tak jsme se do minivozítka nacpaného zavazadly vlezli, ale nakonec jsme se relativně pohodlně usadili a jelo se. Po cca desetiminutové cestě strávené anglicko-italským rozhovorem doprovázeným různými gesty z naší strany jsme vystupovali na našem známém náměstíčku v Posadě. Naše další kroky nevedli nikam jinam, než do staré známé kavárničky na klasickou snídani ve formě Croissantu s Capuccinem.

Po příjemné a pomalé snídani jsme se vydali zpět na náměstíčko (tedy spíš křižovatku) a na informačním kiosku jsme se poptali na autobus do San Teodoro. Kromě času jsme se totiž hlavně potřebovali zeptat, kde je vlastně zastávka. Mladá slečna uměla obstojně anglicky, zeptala se nás na národnost a pár dalších věcí a zapsala si nás do počítače kvůli nějakým turistickým statistikám či co. Zastávka byla přímo naproti informačnímu centru (jako obvykle neznačená), tak jsme si tam kecli a sedli na okno obchodu. Po chvíli se kousek od nás sesedla partička starších Italů, takový nažehlení páprdové, začali pokuřovat a zcela nepokrytě komentovat půvaby ženských, které okolo nich chodily do obchodu a podobně. Neobešlo se to bez významného hvízdání a pomlaskávání, prostě mazec.

Autobus měl jak jinak zpoždění, na “zastávce” jsme tvrdli asi hodinku pak jsem to psychicky nevydržel a šel se zeptat do kiosku co bude. Slečna se na mě udiveně podívala, evidentně ji přišlo divné, že se ptám na něco jako zpoždění a nakonec s klidem odvětila ať se nebojím, že ono určitě něco pojede a prý mám vydržet. Za dvacet minut došlo na její slova a my se vezli do San Teodoro. Tam jsme vystoupili na liduprázdné a vyprahlé autobusové zastávce  vydali jsme se směrem k centru. Historické jádro městečka je opravdu maličké, hlavní památkou je nádherný kostel. Všude je spousta obchodů a kavárniček, hromada suvenýrů pro turisty - nakoupili jsme taky něco domů, vína a oříšky v karamelu (kupodivu seza celou cestu nikdy neroztekli).

Při procházení jsme dostali hlad a zamířili jsme tedy směrem k pláži s tím, že si najdeme po cestě nějakou pizzerii. Hlavně jsme taky nechtěli přes pravé poledne na pláž a chtěli jsme si v klidu odpočinout u pár kapek vína. Slunce nemilosrdně pražilo a už to začínalo vypadat kriticky ale pak se na jednom rohu vyloupla pěkně vypadající restaurace jménem La Funtana.Byla totálně prázdná ale nádherně a čistě zařízená, pro jistotu jsme ještě před vstupem zkontrolovali jídelní lístek jestli na nás nečíhá nástraha zde ale vše vypadalo v pořádku.

Vybrali jsme si stůl v rohu na zahrádce a za chviličku u nás byl číšník - když zjistil že s italštinou nepochodí, obratem zavolal kolegu a my si byli schopni objednat. Dali jsme si pizzu, víno a proložili to shakem a Latté - vše výborné a za 20 eur to bylo skoro zadarmo. Obsluha byla navíc velice příjemná, takže jsme se rozhodli, že se sem ještě určitě vrátíme. Ale teď jsme zamířili na místní pláž a po cestě jsmě chtěli trošku zmapovat terén kvůli noclehu. Pláž je od města relativně daleko, celkem sme šlapali i s restaurací asi 2 kilometry. Prošli jsme přes malé přístaviště s oblázkovou pláží a pokračovali dál po pobřeží.

Hned za nejbližším křovím se pak objevila písečná pláž úctyhodně zaplněná hromadou lidi. Písek byl zhruba tak hrubý jako v Posadě, moře u břehu čisté ale zhruba třicet metrů od pobřeží byl vidět souvislý pruh chaluh. Byli jsme po dnešním cestování relativně unavení, takže jsme si vzali dvě lehátka a vyvalili se na sluníčko. Mistrál ještě pořád foukal, ale na lehátku se to dalo snést. V poklidu jsme relaxovali a občas zaběhli do moře se ocákat, v 7 hodin večer jsme se pomalu sbalili a šli hledat nocležiště.

U pobřeží to v žádném případě nešlo, hned za pláží bylo obrovské parkoviště. Vydali jsme se tedy po silnici trošku do vnitrozemí, kolem silnice byli výběhy a na nich se proháněli koně a poníci. Po asi jednom kilometru jsme si našli posečenou louku s nějakou polorozpadlou stodolou plnou balíků sena. Spali jsme ale venku, stodolu jsme si nechali jako zálohu pro případ deště. Ležení jsme rozbili v rohu louky a po plachtu jsme si naházeli vrstvu sena. Nedaleko vedla soukromá cesta k nějakým baráčkům, asi dvakrát tudy někdo prošel - lidi se tvářili relativně překvapeně ale nenamítali nic takže jsme se pomalu ukládali ke spánku.

Jelikož byla na dohled zase vodní plocha, už jsme byli poučeni a pořádně se pokropili OFFem. Komáři podnikali nálety celou noc ale tlustou vrstvou OFFu se jim proniknout nepodařilo, takže jsme se zabaleni ve spacáku relativně slušně vyspali. O půlnoci nás sice na chvíli vzbudila nějaká diskotéková hudba z jednoho vzdálenějšího domu ale během deseti minut se vče uklidnilo a my jsme opět tvrdě usnuli.