ady

Poklidný sobotní večer víkendu 27.-28. 8. protažený až do noci na zahrádce kyjovské hospody Jančovka, k poslechu a tanci hráli krabičkový král Miguel z Mallorcy, pop-rocková A. Lo. E., folkovo-punk-rocková Honzíkova cesta, ďábelští El Muerto Cerebro a pak Long drink, který jsme už nezvládli.
Článek má pokračování, čtěte dále »

Po třech letech jsem se dostal opět na Branišovický festival, znove jsem si připoměl domáckou atmosféru a hodně pěkné prostředí této akce. Většina vystupujících kapel ale byla opravdu mimo můj zájem, dá se říct, že pokud by tu nehrála Insania, asi bych ani nejel. Každopádně akce se nakonec vydařila, seděli jsme u stolu s nějakýma Brňakama a trošku pokecali jak to v našem městě stojí za hovno, pak jsem chvíli otravoval kluky z Oi Polloi, kteří si akci nesmírně pochvalovali, poslechl si svou Insanii a otestoval po roce stan :-)
Článek má pokračování, čtěte dále »

Probuzení do posledního dne našeho výletu opravdu stálo za to. Opět nám do obličeje zasvítilo sluníčko a já jsem se jako první začal hrabat ze spacáku. Ze začátku jsem ještě moc nevnímal hluk kolem nás, ale když jsem naplno otevřel oči a rozhlédnul jsem kolem sebe, doslova mi spadla čelist. Parkoviště kolem nás bylo plné aut a lidí - každopádně jsem se vzápětí uklidnil, protože zřejmě přespávání na parkovišti uprostřed 400 aut je v Itálii naprosto běžné a prakticky nikdo nám nevěnoval nějaký pohoršený pohled nebo něco podobného. Vzbudil jsem Veroniku a nechal jsem ji, ať si ranní překvapení vychutná naplno :-) V první chvíli netušila vůbec nic stejně jako já a začala se protahovat, pak ale zaregistrovala, že je něco jinak, ohlédla se přes rameno a vyjeveně koukala na masu aut a lidí za ní. Každopádně jsme usoudili, že je nejvyšší čas se sbalit a naházeli jsme věci do batohů a vydali se hledat náš autobus.

Článek má pokračování, čtěte dále »

Po relativně neklidné noci jsme se ráno probudili ještě dříve, než nás začal otravovat budík na mobilu - cca o tři čtvrtě na šest. Lezli po nás mravenci a leželi jsme na nějakém ušlapaném štěrku, kupodivu žádné bolesti za krkem ani zad jsme necítili a dokonce jsme měli i pocit vyspanosti. Navíc nás oproti minulým nocím neotravovali komáři, takže vcelku pohodička. V klidu jsme balili spacáky a naši plachtu když tu najednou cvakli vchodové dveře baráku a z nich vyběhla suverénním krokem kočka. Jakmile spatřila nás, dvě individua, zabrzdila na zápraží a celá ztuhla - prostě pohled typu “co to tady proboha je za verbež na mém území”. Vyprskli jsme smíchy a vydali se směrem k přístavu.

Článek má pokračování, čtěte dále »