ady

Tak konečně jsme po cca 2 měsících hledání a sledování Trademe vybrali a koupili nové auto na nadcházející léto. Po zkušenost z minulého roku, kdy jsme si projeli horní půlku severního ostrova a zjistili, že cesty jsou tu sice super, ale jakmile se chcete dostat se surfem na pláž nebo projet Coromandel, okamžitě se ocitáte na gravel roads, čili jakýchsi štěrkových polňačkách vinoucích se hory doly. Díky tomu se nám podařilo na naší Toyotě Opa postupně prasknout spodní rám předního nárazníku (díra na cestě u Collvilu), získat trofej ve formě hvězdičky na předním skle od nějakého kamínku z cesty a celou řadu drobných škrábanců a oděrek kolem dokola. A navíc jsme stejně na některá místa ani nedojeli, někam se prostě bez pohonu na všechny čtyři nedostanete ani za nic (příkladem budiž Ninety Mile Beach).

Článek má pokračování, čtěte dále »

Po zkušenost s prodejem svého prvního auta jsem ke koupi svého druhého vozu přistupoval více svědomitě a ne tak naivně jako v prvním případě (o kterém by se dalo zpětně říct, že doslova platí blbí mají štěstí). Už před odjezdem na Zéland jsem si trošku tak skenoval tamní trh a zjišťoval odlišnosti od trhu evropského, potažmo anglického. Tím největším rozdílem je to, že na Zélandu je jediný výrobce aut jménem Holden a drtivá většina aut se vozí z Japonska. Samozřejmě je možné zakoupit i vozy evropských či amerických značek, ale v případě nižších tříd a ojetin je sedmdesát procent nabídky od Japonců. Japonská auta se vyznačují kvalitou, kterou ta evropská v uplynulých desetiletech stěhování výroby na východ stihla pozvolna ztratit. Navíc jsou ceny ojetých a i některých nových automobilů nižší než v Evropě, nejinak je tomu i u cen benzínu.

Článek má pokračování, čtěte dále »

Tak a poslední major quest je úspěšně za námi, včera se nám totiž podařilo prodat auto. Jakmile jsme v neděli před půlnocí dali na autotrader novou verzi inzerátu s cenou 3000 liber, začali se od pondělního rána zhruba v dvouhodinových intervalech ozývat zájemci. Není se co divit, Citroen C3 v dobrém stavu a ve stříbrné metalíze, s automatickou klimatizací, počítačem a elektrickými srandičkami včetně automatického rozsvěcování světel při tmě a stěračemi při dešti z roku 2004 s najetými 40ti tisíci mil za bratru 90000,- není vůbec špatný kup. Většinou se lidi ptali kdy můžou dojet a kde bydlíme, v několika případech rovnou naznačili, že mi udělají nižší offer a jestli jsem ok. Dvakrát se ozvali i přeprodejci a nabízeli zařazení do jejich databáze za nějaký poplatek s tím, že prakticky ihned mají kupce - ty jsem ale s díky odmítnul a jen se pousmál nad jejich poznámkami o polácích vracejících se do Polska.

Článek má pokračování, čtěte dále »

Ve čtvrtek jsme se vrátili z perfektního dvacetidenního tripu po USA a vskočili rovnýma nohama do závěrečného vyřizování a lítání okolo našeho končícího pobytu v UK. Bohužel vše vyšlo tak na poslední chvíli, takže musíme během týdne zařídit veškeré papírování ohledně ukončení pracovních poměrů, záležitosti okolo různých bank, pojištění, daní a v neposlední řadě prodat auto a najít za sebe náhradu na bydlení.

Článek má pokračování, čtěte dále »