ady

Po příjezdu na Zéland jsme se vydali na nás dopředu objednaný hostel - místní označení pro tento typ ubytování je backpackers, v překladu tedy něco jako noclehárna pro batůžkáře. Jeli jsme autem z půjčovny (opět předem domluveným), oproti našemu výletu po USA jsme dostali opravdový střep, i když jsme si na něj ke konci i celkem zvykli. Jednalo se o bílý sedan neurčitého stáří s 22800 km na tachometru a s počínající rezavým květem na karosérii. Při přebírání auta jsem se ho snažil obejít a najít existující oděrky a škrábance, nakonec jsme se slečnou z půjčovny proškrtali vlastně všechny části auto na jejím plánku a jelo se. Jo, před odjezde jsem si radši k autu přihodil ještě pojištění, takže místo 220 dolarů jsme nakonec platili 430, ale aspoň jsem měl při jízdě po nové zemi aspoň trošku víc jistoty. Jelikož byla ještě neděle ráno a hotel přijímal až kolem dvanácté hodiny, nabouchali jsme do navigace na mém PDA Freeman’s Bay a jeli se podívat na naši první novozélandskou pláž.

Článek má pokračování, čtěte dále »

Ve čtvrtek jsme se vrátili z perfektního dvacetidenního tripu po USA a vskočili rovnýma nohama do závěrečného vyřizování a lítání okolo našeho končícího pobytu v UK. Bohužel vše vyšlo tak na poslední chvíli, takže musíme během týdne zařídit veškeré papírování ohledně ukončení pracovních poměrů, záležitosti okolo různých bank, pojištění, daní a v neposlední řadě prodat auto a najít za sebe náhradu na bydlení.

Článek má pokračování, čtěte dále »