ady

Ve čtvrtek jsme se vrátili z perfektního dvacetidenního tripu po USA a vskočili rovnýma nohama do závěrečného vyřizování a lítání okolo našeho končícího pobytu v UK. Bohužel vše vyšlo tak na poslední chvíli, takže musíme během týdne zařídit veškeré papírování ohledně ukončení pracovních poměrů, záležitosti okolo různých bank, pojištění, daní a v neposlední řadě prodat auto a najít za sebe náhradu na bydlení.

Článek má pokračování, čtěte dále »

Probuzení do posledního dne našeho výletu opravdu stálo za to. Opět nám do obličeje zasvítilo sluníčko a já jsem se jako první začal hrabat ze spacáku. Ze začátku jsem ještě moc nevnímal hluk kolem nás, ale když jsem naplno otevřel oči a rozhlédnul jsem kolem sebe, doslova mi spadla čelist. Parkoviště kolem nás bylo plné aut a lidí - každopádně jsem se vzápětí uklidnil, protože zřejmě přespávání na parkovišti uprostřed 400 aut je v Itálii naprosto běžné a prakticky nikdo nám nevěnoval nějaký pohoršený pohled nebo něco podobného. Vzbudil jsem Veroniku a nechal jsem ji, ať si ranní překvapení vychutná naplno :-) V první chvíli netušila vůbec nic stejně jako já a začala se protahovat, pak ale zaregistrovala, že je něco jinak, ohlédla se přes rameno a vyjeveně koukala na masu aut a lidí za ní. Každopádně jsme usoudili, že je nejvyšší čas se sbalit a naházeli jsme věci do batohů a vydali se hledat náš autobus.

Článek má pokračování, čtěte dále »