ady

To jsme si tak jeden večer po Novém roce leželi v posteli a napadlo nás, že už té Anglie máme trochu dost a že by neškodilo někam si jen tak zajet na víkend. Slovo dalo slovo, notebook byl po ruce a tak jsme začali prozkoumávat weby leteckých low cost společností. A protože máme Heathrow za humny, nejdřív jsme se koukli na easyjet a další, co odlétají právě odtud. Při pohledu na ceny letenek jsme ale celkem rychle vystřízlivěli, jejich low cost ceny pořád nebyly dostatečně low cost i pro nás. Inu, odlety z Heathrow asi něco stojí a tak jsme namířili náš prohlížeč na web Ryanairu, který sice léta až ze Stanstedu, ale ceny jsou neporovnatelné. Už dříve jsme měli plánovali kouknutí do některých evropských lokací, počínaje Paříží přes Barcelonu a Madrid a Římem zdaleka nekonče. Nebudu to protahovat, pro tentokrát zvítězil Řím - hlavní slovo měl miláček, který zrovna četl Není římského lidu a prostě oznámil, že chce tam a nikam jinam. Článek má pokračování, čtěte dále »

Po relativně neklidné noci jsme se ráno probudili ještě dříve, než nás začal otravovat budík na mobilu - cca o tři čtvrtě na šest. Lezli po nás mravenci a leželi jsme na nějakém ušlapaném štěrku, kupodivu žádné bolesti za krkem ani zad jsme necítili a dokonce jsme měli i pocit vyspanosti. Navíc nás oproti minulým nocím neotravovali komáři, takže vcelku pohodička. V klidu jsme balili spacáky a naši plachtu když tu najednou cvakli vchodové dveře baráku a z nich vyběhla suverénním krokem kočka. Jakmile spatřila nás, dvě individua, zabrzdila na zápraží a celá ztuhla - prostě pohled typu “co to tady proboha je za verbež na mém území”. Vyprskli jsme smíchy a vydali se směrem k přístavu.

Článek má pokračování, čtěte dále »