ady

Tak a je to za námi, říkám si a píšu trochu se zpožděním z deštivé Anglie. Zase o rok starší a i možná díky tomu už ne tak nadšený ale spíše brblající přemýšlím, co bych o posledním ročníku napsal. V mých očích nejmarkantnější změnou každým rokem více zřetelný odliv punkáčů a ostatních jejich spřátelených druhů a pozvolna rostoucí příliv “obyčejných” návštěvníků jedoucími sem ze zvědavosti. I když má festival pořád svoje kouzlo, není možné si nevšimnout určité rozbředlosti hudebního záběru. Je pravda, že na Trutnově vedle sebe vždy stály skupiny a umělci z obou konců hudebního spektra, ale tento rok to u mě nefungovalo. Neodvážím se říct čím to mohlo být, možná Geronimo prostě svůj hudební kotlík okořenil nějakou jinou směsí než v minulých letech, ale prostě to holt nemělo ten šmak jako dřív.

Článek má pokračování, čtěte dále »

Jelikož byla předpověď počasí na víkend po dlouhé době velice slušná rozhodli jsme se, že v sobotu provedeme první ostrý test grilu. Ten stál celou dobu před naším francouzským oknem na zahrádce s roštem plným vody a rzi a smutně na nás pokukoval. V pátek jsme hned po práci vyrazili do Sainsbury pro zásoby, volba padla na nejméně náročné beefburgery. Nakoupili se tři balení super levného mletého hovězího po 83 pencích za 400 gramů, nějaká cibule, pivka, trocha sýru a pack 12 bulek. Článek má pokračování, čtěte dále »

Tak, další ročník Trutnova je úspěšně za mnou a je čas na malé shrnutí této vcelku podařené akce. Vyjeli jsme v pátek z Brna a chmurně zataženou oblohou jsme se pomalu probojovávali přes několik benzinek až na bojiště. Čtvrteční večerní zprávy o mega velkém počtu lidí nelhaly - při našem příjezdu v 14 hodin už byla louka slušně zaplněná, cálnuli jsme tedy kilo za parkovné na konci louky a vydali se hledat naši předsunutou hlídku, která měla za úkol zabrat flek. K mému velkému překvapení tento úkol opravdu zvládli, připojili jsme náš stan do už stojícího kolečka s plachtou nad námi a vydali se za prvními tóny a loky.
Článek má pokračování, čtěte dále »

Po třech letech jsem se dostal opět na Branišovický festival, znove jsem si připoměl domáckou atmosféru a hodně pěkné prostředí této akce. Většina vystupujících kapel ale byla opravdu mimo můj zájem, dá se říct, že pokud by tu nehrála Insania, asi bych ani nejel. Každopádně akce se nakonec vydařila, seděli jsme u stolu s nějakýma Brňakama a trošku pokecali jak to v našem městě stojí za hovno, pak jsem chvíli otravoval kluky z Oi Polloi, kteří si akci nesmírně pochvalovali, poslechl si svou Insanii a otestoval po roce stan :-)
Článek má pokračování, čtěte dále »