ady

Po relativně neklidné noci jsme se ráno probudili ještě dříve, než nás začal otravovat budík na mobilu - cca o tři čtvrtě na šest. Lezli po nás mravenci a leželi jsme na nějakém ušlapaném štěrku, kupodivu žádné bolesti za krkem ani zad jsme necítili a dokonce jsme měli i pocit vyspanosti. Navíc nás oproti minulým nocím neotravovali komáři, takže vcelku pohodička. V klidu jsme balili spacáky a naši plachtu když tu najednou cvakli vchodové dveře baráku a z nich vyběhla suverénním krokem kočka. Jakmile spatřila nás, dvě individua, zabrzdila na zápraží a celá ztuhla - prostě pohled typu “co to tady proboha je za verbež na mém území”. Vyprskli jsme smíchy a vydali se směrem k přístavu.

Článek má pokračování, čtěte dále »

Ráno nás jako již tradičně vzbudilo sluníčko, jen jsem otevřel oči a vyfotil si západ slunce a pokračoval ve dospávání. Kolem osmé hodiny ranní už ale slunce pálilo ostošest a i v rozepnutém spacáku začalo být k nevydržení. Sbalili jsme saky paky a vyrazili zpět na pláž - mistrál totiž utichl a my si ještě chtěli naposled užít moře a písek. Na místo jsme dorazili o půl deváté a původně jsme mysleli že si pěkně vybereme místečko sami pro sebe ale chyba lávky. Pláž už byla relativně slušně zaplněná, funguje tu prostě trošku jiný režim kdy lidé fungují od rána od sedmin do nějaké pul jedenácté a pak se sbalí na siestu domů a zpět na sluníčko se vychází až kolem třetí hodiny. A je pravda že přes poledne se opravdu nedá na slunci vydržet ani chvíli. Vybrali jsme si pěkné místo a uživali si lenošení a občasného cákání ve vodě - voda nám subjektivně přišla o něco studenější, možná to bylo zapříčiněno mistrálem nebo jsme jen měli takový pocit.

Článek má pokračování, čtěte dále »

Po příjemné teplé noci nás ráno jako již obvykle probudilo vycházející sluníčko. Všude byl úplný klid a tak jsme se ještě půl hodinky povalovali ve spacácích a dívali se na pozvolna se vynořující sluneční kotouč nad mořem. Při následné ranní hygieně jsme si konečně pořádně prohlédli kde jsme to vlastně nocovali - jednalo se o nepokosenou louku lemovanou kaktusovými listy a zchátralou ohradou, při balení stanu kolem proběhli nějací potulní psi, ale naštěstí se po nás jen zvědavě koukli a pelášili k městu. Sešli jsme po louce na cestu a vydali se dál po silnici směrem, kde jsme tušili Posadu. Článek má pokračování, čtěte dále »

Budím se do nádherného dne, slyším jen moře a přes dunu se ke mě jen zvolna dostávají sluneční paprsky. V okamžiku kdy mě začínají šimrat na tváři lezu ze spacáku a jdu se porozhlédnout po okolí. Po chvilce slyším z našeho stanoviště výkřik leknutí a valím nazpátek. Veronika stojí ztuhlá v pozoru a upřeně kouká jedním směrem a něco mi ukazuje. Těsně vedle nás si totiž přes noc rozprostřel své sítě zástupce pavoučí říše, a teď se uprostřed svého výtvoru ohříval na ranním sluníčku. Článek má pokračování, čtěte dále »