Samotná příprava spočívala ze dvou fází - za prvé jsme si museli zajistit samotnou dopravu a za druhé se nějak smysluplně sbalit. Na Sardínii začíná jezdit čím dál víc českých cestovních kanceláří v rámci svých pobytových zájezdů - my jsme ale hledali spíše jen samotnou dopravu bez žádných dalších nabídek pro ubytování a podobně s tím, že se budeme spíše toulat po pobřeží.
Článek má pokračování, čtěte dále »
Důvodů, proč jsme se chtěli podívat zrovna na tento středomořský ostrov bylo hned několik.
Tím prvním byl rest z minulého roku, kdy jsem musel domluvenou dopravu na poslední chvíli odřeknout a místo cesty za sluníčkem strávit celý červenec a srpen za počítačem kvůli náhlé změně pracovního místa. Druhým důvodem bylo to, že jsme chtěli strávit léto u moře na písečných plážích a pokud možno s co nejmenším množstvím lidí okolo, což třeba v Bulharsku či Egyptě hned tak nehrozí. Další důvod byl ten, že náš výlet jsme chtěli pojmout spíše formou cestování a ne typického zájezdu - podle dostupných informací se Sardínie jevila v tomto směru jako skvělý tip. Měli zde být přátelští lidé, velmi příjemné klima s minimem dešťů a také se prý dalo přespávat jen tak pod širákem bez toho, aby vás každou chvíli otravovali policajti nebo něco podobného. No a neposlední věcí byla i vize určité exotiky, přece jen v Evropě už míst, kam se nejezdí každé léto hromadně z Čech na dovolenou už moc nezbývá. Vzhledem k tomu, že v poslední době zahájili cestovní kanceláře reklamní masáž o dovolených právě na tomto ostrově, chtěli jsme ho stihnout navštívit ještě předtím, než tam od nás začnou jezdit masové výpravy.
Článek má pokračování, čtěte dále »